sem z rodiny, která žila na vesnici, kde jsem byla odmala obklopena různými domácími zvířaty. Aniž bych si to tenkrát uvědomovala, mé bezstarostné dětství se ztrácelo mezi chozením do školy a každodenním pobytem mezi zvířaty. Ráda jsem pomáhala rodičům s krmením, čištěním prostředí zvířat, sušením sena a prací na poli. To vše patřilo k sobě zrovna tak, jako hlazení a povídání si se všemi zvířátky doma. Nejraději jsem měla kočky a jejich roztomilá koťátka. Vymýšlela jsem jim jména, hrála si s nima a pozorovala jak rostou a učí se všechno od starších.
 

A tak jsem vyrostla i já, vdala se a s manželem se staráme o dvě dcery. Když se nám podařilo postavit si rodinný domek, začala jsem přesvědčovat manžela, že každý dům musí mít svého psa, který ho bude hlídat. Manžel souhlasil a prý, než si přivedu domů každého oříška, kterého potkám, musíme se domluvit, co za pejska si pořídíme.

Měl to být pes, který by u cizích budil respekt a k rodině by byl milý a hodný. Zároveň měl být od přírody inteligentní, nepřešlechtěný, nenáročný na údržbu srsti atd. Vyhrál to tedy  STŘEDOASIAT. S těmi žijeme již 10 let a v současné době jsou tři. Matka  Fabia, syn Bagír a dcera Dora.
 

Zrovna tak si ale myslím, že k teplu domova patří nerozlučně také kočka. Tak u nás na zahradě začala éra ‚myšilovek‘ , koček domácích. Všechny byly něčím výjimečné, ale každá měla bohužel smutný konec. Kočičku volně pohybující se venku může překvapit např. zlý člověk, který střelbou ze vzduchovky ji poraní natolik, že se s milovanou kočičkou musíme rozloučit. Ne jinak to končí, když při lovu pozře otrávené myši a srážka s autem samozřejmě také nekončí jinak než smutně. Po šesti letech krásného žití jsme se rozloučili i s naší poslední kočičkou Týnou III.

Pozdě jsem však pochopila, že kočka je domácí až tehdy, když celý den leží v naší posteli, či křesle, zatím co my sedíme na zemi. Že kočka je Paní domácí, která neví, co si vybrat k snědku, když my lidé jí nabízíme všechny možné dobroty, zatím co venku natahujeme pastičky na myši. Naše dvě dcery nám také často říkají:  ‚‚Aspoň jednou se mít tak jako naše kočky!‘‘

A kdože jsou naše kočky??    
 

Od roku 2001, je to plemeno BRITSKÁ KRÁTKOSRSTÁ.

Upoutala nás její mohutná stavba těla, krásně kulatá hlava a srst, připomínající plyšového medvídka. Z mnoha barevných variant nás nejvíce zaujala modrá a lila. Pohled do jejích očí je hřejivý jako pohled do slunce. Také povahou nám velmi vyhovuje. Je to klidný, tichý, ale především velmi milý společník.

Koťata odchováváme s PP vydaných mezinárodní organizací koček FIFE.

Jsou vychovávané v rodinném prostředí a pohybují se volně po bytě. Mají kvalitní stravu, jsou odčervená, očkovaná a také jsou naučená na suchý záchod.